Finanční výkazy jsou považovány za jeden z klíčových a nepostradatelných podkladů používaných pro finanční analýzu podniků. Z minulých a budoucích (plánovaných-očekávaných) finančních výkazů jsou vypočítávány základní parametry, které zajímají každého investora : např.EBITDA, free cash flow atd.
Finanční výkazy jsou považovány za jeden z klíčových a nepostradatelných podkladů používaných pro finanční analýzu podniků. Z minulých a budoucích (plánovaných-očekávaných) finančních výkazů jsou vypočítávány základní parametry, které zajímají každého investora : např.EBITDA, free cash flow atd. Pro správné ocenění podniku např. metodou volných peněžních toků (DCF) je nicméně třeba akceptovat skutečnost, že oficiální finanční výkazy jsou zaměřeny téměř výhradně na externí uživatele informací a jejich vypovídací schopnost pro interní potřeby podniku je limitována. V některých případech může použití neupravených údajů finančních výkazů dokonce vést k nesprávným závěrům, nesprávné interpretaci a chybným rozhodnutím vlastníka podniku, případně externího investora (strategického partnera). Je tedy nutné, aby před samotným zahájením finanční analýzy byly provedeny úpravy výkazů o položky, které současné (i očekávané budoucí) výsledky mohou ovlivňovat.
Typickým rysem malých a středních podniků je fakt, že se v nich prolíná profesní(pracovní) a soukromý život vlastníků. Tato skutečnost může vést k nejrůznějším kontaminacím rozvahy i výkazu zisku a ztráty. Tak např. majitel firmy si vyplácí nižší mzdu než by požadoval kvalifikovaný manažer, protože dává přednost akumulaci zisku ve firmě a jeho použití jako zdroje financování. Nebo naopak dobře prosperující firma skrývá ve svých nákladech i položky mající charakter osobní spotřeby majitele, případně jeho rodiny. Cílem přípravné fáze před vlastním provedením finanční analýzy je tedy s maximální přesností rozlišit položky související s ekonomickým životem firmy (tedy takové, které jsou na osobě majitele víceméně nezávislé) a položky mající přímou souvislost s osobou majitele a jeho osobním životem (ty se zpravidla po změně majitele změní).
Při úpravách rozvahy je třeba eliminovat veškerý dlouhodobý majetek, který není potřebný pro ekonomickou aktivitu firmy. Navíc je třeba vyhodnotit skutečnou hodnotu majetku a závazků prověřením následujících okruhů:
Z daňových důvodů provozní náklady často zatěžují položky nesouvisející s provozní aktivitou podniku, mající charakter osobní spotřeby majitele a jeho rodiny. Taktéž z daňových důvodů mohou někdy být kráceny i příjmy (např. nájemné za prostory uvolněné k jinému využití).Dále je třeba brát v úvahu následující charakteristiky finančních výkazů:
Mimo předchozí omezení spojená se způsobem vykazování existují také rozdíly vyplývající z odlišné orientace finančního (externě orientovaného) účetnictví a manažerského (interně orientovaného) účetnictví. Zvláště u podniků jednotlivců nebo veřejných obchodních společností některé údaje o nákladech ve finančním účetnictví chybí nebo pro objektivní hodnocení a rozhodování nejsou vhodné. Potřebné úpravy výsledovky pak vyžadují buď doplnit některé náklady ve finančním účetnictví nezachycené, nebo je vyjádřit jinak než jsou zachyceny ve finančním účetnictví. Patří sem například :
Důvody jsou např. tyto : 1. Finanční účetnictví neobsahuje mzdu podnikatele; 2.finanční účetnictví obsahuje pouze úroky z vypůjčeného kapitálu; 3.finanční účetnictví neobsahuje nájemné z objektů patřících podnikateli a využívaných k podnikání; 4. Odpisy ve finančním účetnictví neobsahují odpisy z majetku podnikatele a navíc jsou silně pod vlivem daňových předpisů. Neřeší se situace, kdy je dále využíván již odepsaný majetek; 5. Vyjádření rizika ve finančním účetnictví odpovídá obvykle požadavkům daně z příjmů (např. tvorba rezerv na odpisy neuhrazených pohledávek, tvorba rezerv na opravy majetku).
Všechny výše uvedené aspekty mohou vést obecně k rozdílům ve vymezení aktiv, pasív, nákladů a výnosů, k jejich rozdílnému ocenění, a tím samozřejmě i k diferencovanému vyjádření zisku a peněžních toků běžného období a následně ocenění podniku metodou DCF.